Kdybychom měli požádat, abyste definoval, co je Cafe de Paris a co podle vás stojí za jeho úspěchem, co byste řekl?
Cafe de Paris bych definoval jako víc než jen francouzskou restauraci v srdci Malé Strany, na jednom z nejkrásnějších míst v Praze. Samozřejmě, naší hlavní specialitou je Entrecôte Cafe de Paris, připravované podle originální tajné receptury, ale to, co nás dělá úspěšnými, je to, že se k nám hosté pravidelně vracejí.
Čím si myslíte, že je to způsobeno? Co hosty k vám přitahuje?
Možná je to tím, že klademe důraz na osobní přístup. Náš tým se skutečně snaží, aby se každý host cítil vítán. Dále dbáme na tradiční receptury, kvalitní a čerstvé suroviny, které zpracováváme s respektem k historii a gastronomickým tradicím. Myslím, že naše láska k gastronomii se promítá i do vztahu s našimi hosty.
A co vaše osobní přítomnost v restauraci? Vnímáte to jako důležitou součást úspěchu?
Určitě. Jsem v restauraci téměř pořád. Pracuji se svým týmem, a myslím, že to hraje velkou roli. Lidé vidí, že jsem součástí toho, co se děje, a že se osobně starám o to, aby vše fungovalo, jak má. Už od začátku jsem věřil, že to tak musí být. I když na začátku lidé říkali, že jsem blázen – otevřít restauraci s jedním jídlem se tehdy zdálo jako šílený nápad.
Jaké to bylo na začátku? Co vám pomohlo překonat ty pochybnosti?
Když jsem otevíral, mnoho lidí si myslelo, že to nebude fungovat. Říkali: „Co to je za drzého kluka, který otevřel restauraci s jedním jídlem?“ Ale já jsem byl přesvědčený, že to zvládneme. Důležité je věřit ve svou vizi a jít za svým snem, ať už to vypadá jakkoli těžké. Někdy stačí odvaha a vytrvalost.
Jak jste vlastně začal v gastronomii? Věděl jste od mládí, že to je to, co chcete dělat?
Vždycky jsem měl rád gastronomii. Ale upřímně, v dětství jsem měl chvíli jiné plány – chtěl jsem být farářem. Měl jsem svou mylnou představu o životě na faře, která mi přišla idylická (smích). Nakonec mě to ale táhlo jinam. Když mi bylo patnáct, stáli jsme s rodiči v kuchyni a já už věděl, že chci vlastnit restauraci nebo hotel.
To je docela specifický sen na tak mladý věk, nemyslíte?
Ano, to máte pravdu. Ale od první chvíle, kdy jsem se dostal do prostředí gastronomie, jsem věděl, že to je něco, co mě fascinuje. Nechtěl jsem být kuchař nebo číšník, chtěl jsem být ten, kdo za tím vším stojí, ten, kdo vytváří prostor, kde se lidé mohou cítit dobře.
Bylo pro vás těžké se prosadit? Přece jen, cesta k úspěchu v gastronomii není snadná.
Rozhodně to nebylo jednoduché. Jako kluk z Úval jsem si tehdy nedokázal představit, jak náročná tato profese může být. Ale i přes všechny překážky jsem rád, že jsem to nevzdal. Všechno to úsilí stálo za to. A když dnes vidím, jak restaurace funguje a kolik lidí k nám chodí, cítím, že jsem měl pravdu, když jsem se rozhodl jít za svým snem.
Co byste řekl těm, kteří se teprve snaží najít svou cestu, nejen v gastronomii, ale v jakémkoli oboru?
Moje rada je jednoduchá – jděte za svými sny a buďte trpěliví. Úspěch nepřichází okamžitě, ale pokud vytrváte a věříte ve svou vizi, výsledky se dostaví. Když jsem otevřel Cafe de Paris, nevěděl jsem, že jednoho dne budu obsluhovat anglickou královnu (to bylo ještě na škole v roce 1996) nebo vítat ve své restauraci zajímavé osobnosti současné doby. To, že se sny plní, je pro mě osobní zkušenost.
Last modified: 8. 1. 2025